Když Anton toho večera přivedl do domu tu ženu ve vínových šatech, věděla jsem, že se něco děje. Rozvodová slova měla přímý dopad do srdce a veškeré mé obavy se proměnily v bolest. Proč? Prosila jsem, hledajíc očima Michaela.
Co bude s naším synem? Místo odpovědi se ozval jedovatý hlas Viktorie, která mi poděkovala, že jsem zdarma vychovala jejího syna, a požádala mě, abych jí ho vrátil. Lehla jsem si na studenou mramorovou podlahu a svět se mi zhroutil. Dvacet pět let jsem vzdala práce, mládí a snů, jen abych zjistila, že jsem byla jen bezplatnou chůvou v dokonale promyšlené pasti.
Pak se ale stal zázrak. Michail ke mně přišel, zvedl mě ze země a řekl, že jediná matka, kterou uznává, jsem já. Před zraky všech příbuzných přehrál nahrávku, na které Anton a Viktorie probírali svůj plán, jak mě nechat vychovat dítě, aby si ušetřili starosti. Rodina vybuchla vztekem a do domu vstoupil advokát Fjodorov s dokumenty, které Antonovi vzaly úplně všechno.
Ukázalo se, že byt i společnost byly koupeny z peněz mého otce a že Anton podepsal smlouvu, která mi při jakékoli zradě přiznává veškerý majetek. Navíc měl důkazy o zpronevěře. Během pár okamžiků se z pána domu stal muž bez haléře. U soudu pak vyšlo najevo ještě horší tajemství, když Anton prozradil, že platí výživné na svého údajného druhého syna Nikitu.
Bývalý milenec Viktorie přišel do síně a přiznal, že Nikita je jeho syn a že Viktorie Antona celou dobu obelhala. Anton skončil v poutech. Když mě odváděli, prosil mě o slitování. Krátce jsem se na něj podívala a neřekla ani slovo.
Viktorie se svým zničeným podnikáním a ztraceným zázemím zůstala bez ničeho. Začala jsem řídit společnost a Michael mi přinesl oběd. Tehdy jsem objevila starý zápisník, který mi předal finanční ředitel. Uvnitř byl úmrtní list dítěte Viktorie, které zemřelo krátce po narození, a falešný test DNA.
Znamenalo to, že ani Michail, ani Nikita nebyli Antonovými syny a že muž, který vše vypočítal, se stal jen loutkou. Později jsme zjistili, že Michael byl nalezen před dětským domovem ve Valdaji. Při pátrání se přihlásili dva lidé, kteří tvrdili, že jsou jeho rodiči. Díky testu DNA jsme ale odhalili, že to byli podvodníci najatí Viktorií.
Viktorie, žijící na pokraji smrti po útoku nájemných vrahů, nám nakonec v nemocnici přiznala pravdu. Michailova matka zemřela při porodu a Viktorie dítě z porodnice ukradla, aby oklamala Antona. Našli jsme rodinu Voroncovových. Michael byl vnukem mocného Fedora Alexandroviče a profesorky Jekatěiny Pavlovny, jejichž syn Pavel zemřel před porodem.
Dubový náramek, který měl Michael na ruce, byl ručně vyřezaný jeho otcem. Když se s babičkou a dědečkem konečně setkali, plakali jsme všichni. Jekatěina Pavlovna mi ve své vděčnosti poklekla k nohám, ale já věděla, že bych si nikdy nepřála jiný osud. U Voroncovů na nás čekal další útok.
Filip, Michailův prastrýc, mě chtěl vyplatit a Michaela donutit, aby se mě zřekl. Michael ale jeho šek odhodil na zem a řekl, že se nikdy nevzdá mého příjmení. Fedor Alexandrovič svého bratra udeřil a před celou rodinou prohlásil, že jsem zachránkyní rodu. Michael si ponechal jméno Novikov-Voroncov a z dědictví založil charitativní fond pro nemocné děti a matky.
Anton se zhroutil, když v novinách četl o Michaelově skutečném původu, a utrpěl mrtvici. Seděl na vozíku se zkřivenou tváří a brečel. My jsme si ale užívali svobody. Michael mě vzal na starou motorku a vozil mě Moskvou.
Objala jsem ho kolem pasu a cítila jeho teplo. Neměli jsme ani kapku společné krve, ale naše láska byla silnější než jakýkoli test DNA. Nakonec jsme našli to, co nám osud vždycky dlužil.
