Večer jsem dorazila k rodičům a hned mi bylo jasné, že se něco děje. Bědka poskakovala nadšením, máma udělala moje oblíbené lasagne a táta mě vedl do jídelny s výrazem, který jsem neznala. „Sestry mají být spolu,“ řekla máma a já jsem jen přikývla. Bědka se stěhovala ke mně.
Nepřemýšlela jsem o tom. Sestra sice věčně kulhala finančně o berlích mých peněz, ale od té doby, co jsem se rozvedla, jsem se jí snažila víc zastávat. Takže jsem jí půjčila auto, dala jí klíče, ukázala, kde je co v koupelně, a nechala jim s Tondou celý byt. Bědka potřebovala pokoj pro hosty kvůli své práci.
„Je to jen na pár měsíců,“ slíbila. První měsíc byl v pohodě. Dokonce jsem jí vařila, nechala jí mou kreditku na nákupy a ujistila ji, že je u mě doma. Pak přišel večer, kdy jsem se vrátila z práce dřív a našla jsem ji jíst z mého talíře a pít víno z mého skla.
„Nezlob se,“ řekla s plnou pusou. „Ale ta tvoje kuchyně je lepší než moje. “
Rozesmálo mě to. Druhý měsíc začala být Bědka divná.
Každou chvíli jsem ji nacházela na mém mobilu, který jsem nechala ležet na stole. Vždycky řekla: „Jen jsem kontrolovala zprávy, viď, že to nevadí? “
Jednou večer jsme si daly víno a ona začala, jako by náhodou: „Tak tvůj Marek. Vážně ti dluží peníze?
“
Zavrtěla jsem hlavou. „Dlužník, to je slabé slovo. Pořád mi psal, že mi vrátí, co si půjčil, jen co se vyhrabe z dluhů. A víš, co udělal?
Zrušil mi pojistku, změnil hesla a nechal mě s hypotékou, na kterou nemám nárok. “
„To je hrozný,“ řekla a já jsem nevěděla, jestli soucítí, nebo se ptá. Příští týden přišla domů v nové bundě. „Sleva,“ řekla, když jsem se zeptala.
Večer jsem ale u ní v pokoji našla velkou tašku s účtenkou z butiku, kde Marek utrácel jen v nejdražších obchodech. Nebyla to moje věc. Nebyla. Až do chvíle, kdy mi volal bankéř.
„Paní Ambro,“ řekl opatrně, „všimli jsme si pokusu o převod z vašeho účtu. Chtěla byste to potvrdit? “
„Jaký převod? “
„Na účet pana Marka.
Částka osmdesát tisíc. “
Ztuhla jsem. Převod jsem nepotvrdila, takže se nic neposlalo a já jsem si uvědomila, že je načase si s Bědkou promluvit. Vrátila jsem se domů dřív.
„Bědko, potřebuju vědět jednu věc. Víš něco o převodu pro Marka? “
„Co? Ne.
“
Nemluvila pravdu. „Protože když se to stane znovu, přestanu ti půjčovat auto. A možná přestanu půjčovat i peníze. “
Rozbrečela se.
„Marek mi řekl, že mu dlužíš padesát tisíc a že mu to chceš vrátit, ale že se stydíš to udělat přímo, takže mi dal číslo účtu a já jsem to měla poslat. “
„Bědko, já mu nic nedlužím. On dluží mně. Zničil mě finančně.
Vzala jsem si půjčku, abych ho dostala z průšvihu, a on se vypařil. “
„Ale on říkal…“
„Marek říká spoustu věcí. Jemu nejde o pravdu, jemu jde o peníze. A jediný člověk, který mu je může dát, jsi ty, přes mě.
“
Ztichla. Pak jsem jí vysvětlila celý příběh. Jak jsem Marka potkala, jak byl dokonalý, dokud mě nepožádal o ruku. Jak jsem si vzala půjčku na jeho dluhy, protože jsem mu věřila.
Jak mu volali věřitelé a já jsem to ustála. A pak, jak zmizel a nechal mě s účty a sliby, které nikdy nedodržel. Bědka poslouchala. Nejdřív se bránila, pak začala mluvit tišeji a nakonec se mi omluvila.
„Já nevěděla,“ řekla upřímně. „Myslela jsem, že ho jen nechceš pustit k vodě. “
„Pustit k vodě? Já ho nechci pustit k tobě.
“
Neřekla nic, ale další týden se chovala jinak. Přestala mluvit o Markovi a začala se ptát na mě. To bylo nové. Přišel den, kdy jsem jí řekla: „Bědko, chci ti dát něco.
Abys věděla, že jsem na tvé straně. “
Podala jsem jí obálku. „Co to je? “
„Složenka.
Splatila jsem svou půjčku. Nemám už žádné dluhy. “
Rozbrečela se a objala mě. „Promiň.
Za všechno. Myslela jsem, že jsi sobecká, že o Markovi mluvíš špatně jen proto, že ti ublížil. Nechápala jsem. “
„Nemusíš chápat.
Stačí, že jsi tady. “
Od té doby se naše vztahy proměnily. Přestala mě vnímat jako banku a začala mě vnímat jako sestru. Uběhly měsíce.
Bědka si našla novou práci, přestěhovala se do vlastního bytu a občas jsem jí půjčila peníze, ale teď to bylo jiné. Pak nám zavolala máma. „Potřebuju s vámi oběma mluvit. “
Přijely jsme společně k ní.
Seděla u stolu s papíry. „Marek se ozval,“ řekla. „Chce vás obě vidět. Prý se změnil.
Prý lituje. “ Podívala se na mě. „Ambro, jsi dospělá. Je to tvoje volba.
Ale jestli se s ním chceš potkat, udělám to s tebou. “
Začala jsem se smát. „Mami, já mu nevěřím. Nikdy bych mu nevěřila.
To, co mi udělal, není něco, co se odpouští tím, že se omluví. “
Bědka se vedle mě ozvala: „Já taky ne. Aspoň ne hned. “
„Ale co když se opravdu změnil?
“ zeptala se máma. „To říká vždycky,“ odpověděla jsem. „Změnil se už třikrát. Pokaždé, když mu došly peníze.
“
Máma se zamyslela. „A co kdybychom mu dali šanci? Jako rodina? “
Bědka a já jsme se na sebe podívaly.
„Ne, mami,“ řekla Bědka. „Rodina je tady. My tři. A Tonda.
“
Tonda. Kámen úrazu, o kterém jsem nemluvila. „Tonda je můj přítel,“ řekla Bědka pomalu. „Nejen na jednu noc.
A Marek o něm ví. A vlastně… to je můj Marek. “
Ztuhla jsem. „Tvůj Mark?
“
„Tonda se vlastně jmenuje Marek. Marek Tonda. Říkám mu Tondo. A on… dluží mi peníze.
Hodně. A chce se omluvit. Tobě. “
Máma zbledla.
Seděla jsem tiše, skoro klidně. „Takže tvůj Tonda je ve skutečnosti Marek, dluží ti peníze a chce se mi omluvit za to, že mi ublížil? “
„Ano. “
„Aha.
“ Odmlčela jsem se. „Tak to jsi měla říct dřív. Protože já na to nejsem připravená.
“
