Lucie začala stahovat zprávy do jedné složky. Matka psala do rodinné skupiny už odpoledne, ale Lucie si vlasy stáhla do obyčejného culíku a nepoužila rtěnku. Věděla, že dnes večer nepůjde o oslavu, ale o kontrolu. Cesta autobusem do okrajové části za Prahou trvala skoro hodinu.
Když zazvonila, otevřela jí matka se slovy: „No pojď dál, ať nám nenafoukáš dovnitř. “ Lucie vešla, čekala na smích, na víno, na okamžik, kdy Petra vstane do kuchyně a nechá kabelku bez dozoru. Pak rukou zajela do Petřiny kabelky – telefon, studený kov. „Nepůjdeš mi na chvilku pomoct do pracovny?
“ zeptala se Petra. Lucie ji následovala chodbou k zadní části domu, ne do pracovny matky, ale do malé místnosti vedle garáže, kde se skladovaly krabice a staré dekorace. Petra otevřela plastovou krabici, vytáhla svazek reklamních papírů realitní kanceláře a hodila je Lucii do rukou. „Zítra ráno přijdeš k nám do kanceláře v 9.
“
Když se vracely do jídelny, Lucie ucítila v kapse kabelky slabé zahřátí telefonu. Pomohla matce odnést talíře do kuchyně, ne proto, že chtěla, ale protože kuchyň měla dveře do chodby a z chodby byl výhled na pracovnu. Alena položila talíř do dřezu a najednou se k Lucii otočila. Matka si otřela ruce do utěrky.
Druhá žena během dvaceti minut. Šlo o kontrolu, o přístup, o to, aby neměla jediný kout života, do kterého by jim nepatřil klíč. Lucie využila tu jedinou vteřinu, protáhla se kolem ní a vešla zpět do jídelny. Alena vstoupila do místnosti a zavřela za sebou dveře z chodby.
„Já musím na chvíli do pracovny,“ řekl Tomáš. Petra položila telefon do kabelky, vzala klíče a šla za ním. „Půjdeme do pracovny. “
Když poslední hosté konečně odešli a hlavní dveře zapadly, dům se ponořil do zvláštního ticha.
Ale Lucie náhle vstoupila do hovoru. „200 000. 200 000 za podpis. “ Otevřela dveře pracovny a vyšla do chodby.
Tentokrát se nehýbala jen do chvíle, než jejich kroky zmizely nahoře. Zapnula telefon, vložila ho do vnitřní kapsy kabelky tak, aby mikrofon nebyl zakrytý, a pomalu se vydala ke schodům. Dveře do matčiny ložnice byly otevřené. Malý domácí trezor zasazený do nízké skříňky měl pootevřené dveře.
Na chodbě se mezi nimi otevřela propast, do které už nešlo nasypat žádné rodinné fráze. Ta věta dopadla do chodby tak tvrdě, že i Tomáš přestal dýchat. „Rodinná záležitost končí tam, kde začíná úvěrový podvod, falšování podpisů a pokus o převod 14 milionů 800 000 Kč přes cizí identitu. “
Tomáš seděl na židli u stěny, prsty zabořené do vlasů a stále opakoval téměř neslyšně.
Dveře byly otevřené do kořán a do domu vstoupili dva policisté v uniformách. „Říkali jste, že je to kvůli mému bezpečí, ale banka dnes zablokovala převod 14 milionů 800 000 Kč a vy jste panikařili, protože moje jméno už někde bylo. “ Petra ustoupila o krok zpět do pracovny. Policisté vstoupili do haly a postavili se tak, aby Petra nemohla projít k zadním dveřím.
Otec psal, že část rodinného majetku převedl do dočasné zprávy, protože zjistil nesrovnalosti v účtech. Pokud se k tobě tento dopis nedostane do 30 dnů po mém pohřbu, znamená to, že někdo z rodiny zasáhl. Déšť dál bubnoval do oken a světla policejních vozů se odrážela na mokré dlažbě před domem jako rozbité záblesky minulosti. „Naše bezpečnostní služba dorazila do vaší bývalé kanceláře.
“
