Vždycky jsem byla ta zodpovědná v naší rodině, i když jsem mladší sestra. Jmenuji se Eliška, je mi 27 let a pracuji jako marketingová asistentka. Dana, moje o pět let starší sestra, je vdova se dvěma kluky, Tomášem a Markem. Její manžel zemřel před třemi lety při autonehodě a od té doby jsem jí pomáhala, jak jsem mohla.
Naši rodiče bydlí asi dvacet minut od nás. Máma byla vždycky hrdá na to, jak se Dana pere s životem, a já jsem se snažila být tu pro ni. Hlídala jsem kluky, půjčovala peníze, poslouchala její nářky. Ale když jsem si konečně našla vlastní byt a začala žít sama, všechno se změnilo.
Jednou v úterý odpoledne mi Dana zavolala a zeptala se, jestli jdu s ní a rodiči do nové italské restaurace. Roman, její přítel, nás tam vzal. Cítila jsem se jako by mě někdo praštil do žaludku. Ne proto, že bych nechtěla jít, ale proto, jak se to stalo.
Nikdo se mě nezeptal, jestli chci, jen mi to oznámila. Přišla jsem tam a všichni už seděli. Roman se usmíval, Dana byla nadšená. Seděla jsem u stolu a poslouchala, jak plánují, že by chtěli, abych jim pomohla s hlídáním dětí, až budou chtít jet na víkend pryč.
Vlastně už to naplánovali, aniž by se mě zeptali. „Eliško, ty to zvládneš, že jo?
