Linda vcházela do nemocnice s vizitkou kriminalisty v kapse a s pocitem, že udělala něco, co jí babička nikdy neodpustí. Ale když otevřela dveře pokoje, Kateřina tam nebyla. Místo ní ležel na posteli starý muž, který se jí představil jako Davidův otec. “Nevím, kdo jsi,” řekl tiše, “ale vypadáš přesně jako Ema.
”
Linda zamrzla. Ema. Jméno, které jí celý život chybělo. Jméno, které znala jen ze snů, kde dvě holčičky plakaly, protože je od sebe odváděla žena v černém.
“Prosím,” řekla a posadila se na židli vedle postele, “řekněte mi všechno. ”
—
Linda Dušková se narodila jako jedno z dvojčat. Její sestra Ema přišla na svět o sedm minut později. Jejich matka Tamara byla geoložka, stejně jako jejich otec Norbert.
Oba milovali hory víc než cokoli jiného a často jezdili na dlouhé výpravy do nepřístupných oblastí. Když byly dívkám dva roky, rodiče je nechali u babičky Kateřiny. Měli jet na měsíční expedici do pohoří, které Linda dodnes neslyšela bez zvláštního sevření v žaludku. Během té výpravy došlo k sesuvu půdy.
Trvalo týdny, než se jejich těla našla. Linda si z té doby nepamatovala nic. Jen sen, který se jí vracel každou noc. Dvě holčičky, které si hrají a drží se za ruce.
Pak přijde žena v černém, vezme jednu z nich a odvede ji pryč. Ta druhá zůstane stát a pláče, dokud se neprobudí. “To je jen sen,” říkávala babička, když jí Linda jako malá vyprávěla o černé ženě. “Dětská hlava si umí poskládat ledacos.
”
Linda jí věřila. Babička byla přísná, ale starala se o ni. Vychovala ji, dala jí jídlo, oblečení, vzdělání. Neustále jí připomínala, kdo se o ni postaral, když ji vlastní rodiče opustili.
—
Když bylo Lindě šestnáct, začala mít podezření. Jednou se zeptala babičky, jestli měla sestru. Kateřina zbledla. “Sestra?
To bych věděla. Tvoji rodiče měli jen tebe. ”
Linda se nechala přesvědčit. Ale sen se jí vracel čím dál častěji.
Vždycky stejný. Dvě holčičky, žena v černém, ruce, které se k sobě nedostanou. Kolem sedmnácti se Linda poprvé postavila babičce. Chtěla studovat textilní design, ne pedagogiku, kterou jí Kateřina vybrala.
“Takže módní návrhářka? ” Kateřina se ušklíbla. “Z toho nakonec budeš zkracovat kalhoty a přešívat košile. ”
Linda se nechtěla vzdát.
A tehdy se babičce udělalo špatně. Sesunula se na pohovku, chytala se za hrudník a lapala po dechu. Linda v panice zavolala záchranku. Kateřinu odvezli do nemocnice, ale zdravotníci nenašli nic vážného.
“Je to z nervů,” řekla Kateřina po návratu. “Lékař mi zakázal se rozčilovat. A ty mě nejspíš chceš dostat do hrobu. ”
Linda už nikdy neřekla ne.
Vystudovala pedagogickou fakultu, stala se učitelkou na stejné škole jako babička. Po nocích tajně kreslila návrhy šatů a snila o jiném životě. Ale to byly jen sny. —
Jednoho podzimního dne seděla v parku a držela v ruce kafe.
Mladý muž se zeptal, jestli je vedle ní volno. “Je,” řekla Linda, i když chtěla být sama. Jmenoval se Pavel Zeman a byl kriminalista. Linda jeho vizitku strčila do kabelky a řekla, že si to rozmyslí.
Ale zavolala. Začali se vídat. Bylo to rychlé, ale Lindě to připadalo správné. Pavel byl hodný, slušný, vyrovnaný.
Když ji požádal o ruku, řekla ano. Kateřina zuřila. “Policista? ” křičela.
“Směny, násilníci, hospody, ženské kolem. Ty sis opravdu vybrala. ”
Linda se snažila babičce vysvětlit, že Pavla miluje. Kateřina jí tvrdila, že neví, co chce, že si ničí život, že skončí jako ubrečená troska.
A pak přišla s tím, že má pro Lindu lepšího kandidáta. ředitele školy Eduarda Neumana, rozvedeného muže přes čtyřicet. “To je muž s perspektivou,” řekla Kateřina chladně. “A ty bys ještě nějakou dobu učila.
”
Linda se postavila na odpor. A tehdy se babičce udělalo znovu špatně. Znovu zavolala záchranku. Znovu nic nenašli.
Znovu ji Kateřina obvinila, že ji chce dostat do hrobu. —
Kateřina změnila strategii. Přestala křičet. Když Pavel přijel Lindě naproti před školou s kyticí růží, babička vyšla ven a představila se.
“Takže vy to s Lindou myslíte vážně? ” zeptala se sladce u čaje. “Mně to vůbec nevadí. Jen mě napadá, jak to vezme Eduard.
”
“Kdo? ” Pavel se přestal usmívat. “Eduard Neuman, ředitel naší školy,” řekla Kateřina s předstíranou lítostí. “Linda s ním měla vztah.
Poslední dobou se spolu sice neshodli, ale Eduard ji bere pořád vážně. ”
“To není pravda! ” vykřikla Linda. Kateřina si povzdechla.
“Lindo, neměla bys vodit za nos dva slušné chlapy najednou. ”
Pavel se zvedl a odešel. Linda mu volala, ale nebral to. A pak jí babička zasadila poslední ránu.
Eduard zavolal Pavlovi a řekl mu o mateřském znaménku ve tvaru srdce, které měla Linda na boku. Detail, který znala jen Kateřina. “Tys mu to řekla? ” Linda se třásla vztekem i zoufalstvím.
“Domluvili se,” řekla Kateřina klidně. “Chce tě za něj provdat. ”
Linda šla za Pavlem na služebnu. Nevěřil jí.
Nechtěl slyšet žádné vysvětlení. Linda odešla s tím, že už od ní nic neuslyší. —
Kateřina se jí snažila zničit i práci. Linda podala výpověď a přestěhovala se k Jitce, své nejlepší kamarádce, která měla malou šicí dílnu ve sklepě.
První týdny byly těžké. Linda se cítila jako ztracená. Ale pak přišla zakázka – svatební šaty, které měly být hotové za pár týdnů. Linda a Jitka šily i na Silvestra.
Když nevěsta viděla výsledek, rozplakala se úlevou. Začaly přicházet další zakázky. Ateliér se pomalu rozjížděl. Linda začala žít vlastní život.
A pak ji Kateřina srazila autem. Nezaviněná nehoda, ale Linda měla pocit, že to babička udělala naschvál. V nemocnici jí Kateřina řekla jen poslední větu:
“Nejsi sama. ”
A zemřela.
—
Po pohřbu se Linda cítila prázdná. Seděla celé dny u okna a dívala se ven. Až když ji Jitka vytáhla do kavárny, potkala Davida Noska. Drahé auto, jistý krok, zajímavý muž.
Rekl jí, že ho zastavil její pohled. Linda se usmála. A když jí mladík vytrhl kabelku a David ji zachránil, připadalo jí to jako osud. Za deset dní jí nabídl svatbu.
Linda řekla ano. Jitka varovala, že je to moc rychlé. Ale Linda chtěla zapomenout na Pavla, na babičku, na všechno. A David byl přesně ten člověk, který sliboval nový začátek.
Pak Linda zkolabovala v dílně. V nemocnici zjistili, že má v krvi podezřelé látky. Lékař se ptal na léky. Linda mu ukázala vitamíny, které jí koupil David.
“Chci nechat zkontrolovat, co je uvnitř,” řekl lékař. Linda si všimla, že jí David vyměnil lahvičky. Našla v jeho tašce tu starou se škrábanci na etiketě a vytáhla ji. Uvnitř byla fotografie.
David ve svatebním oblečení vedle ženy, která vypadala jako její dvojče. Jen měla kratší barvené vlasy. Linda utekla z nemocnice. S Jitkou jely do Chebu, kde kdysi bydlela Kateřina.
Tam potkaly starou paní, která Lindě řekla pravdu. Její sestra se jmenovala Ema. Kateřina si vzala jen jednu z dvojčat – tu zdravější, silnější, méně problémovou. Druhou poslala do dětského domova, odkud si ji adoptovali bohatí lidé.
Když adoptivní rodiče zemřeli při autonehodě, Ema zdědila jejich majetek. A provdala se za Davida. David ji zabil. Uhodil ji při hádce a ona upadla na sklo.
Pak ukryl její tělo a naplánoval, že nahradí Emu Lindou, která jí byla k nerozeznání podobná. Chtěl, aby si všichni mysleli, že Ema žije, jen se psychicky zhroutila. Linda měla působit nemocně, proto jí podával léky. Měla být jeho loutkou, dokud nezařídí převod majetku.
Linda se třásla, když jí to Pavel – který ji vyslechl a uvěřil jí – vyprávěl. Davida zatkli. Emu našli v uzavřené části domu. Lindě se zhroutil svět.
Její sestra zemřela. Sestra, kterou nikdy nepoznala. —
Linda dlouho nemohla spát. Každou noc se jí zdálo o dvou holčičkách, které drží za ruce.
Ale najednou sen skončil dobře. Holčičky se nesmály, ale neplakaly ani. Jen stály vedle sebe a dívaly se na ni. Linda se vdala za Pavla.
Měli dvě dcery, dvojčata. Když je poprvé uviděla, nevěděla, co říct. Věděla jen, že je nenechá nikdy rozdělit. Že se nikdy nestane, aby si jedno vybrala a druhé poslala pryč.
Stařena, která Lindu v Chebu potkala, jí řekla: “Vaše babička byla tvrdá ženská. Ale rozdělit sestry… to jí tu lidé nikdy neodpustili. ”
Linda jí odpustila.
Ne kvůli babičce, ale kvůli sobě. Aby mohla jít dál.
