„Prosím tě, vrať se do sálu a tancuj pro Mirelu. ”
Stála jsem v té zářivé chodbě a v ruce svírala malý klíč, který mi Celina vtiskla do dlaně. Ještě před chvílí to byl veselý večer plný hudby a oslav. Teď jsem cítila, jak se mi starý mechanismus přežití přepíná do nového režimu.
Všechno to začalo tím, že jsem sama počítala peníze do prvního. Sama jsem vstávala před svítáním, abych stihla práci a ještě ušila šaty na akademii. Máma se obětovala, zatímco otec Leonard stál v Praze, jako by tam postavil sám sebe do stráže vlastního života. Když jsem ho viděla, jak rychle schovává dokumenty zpět do tašky, věděla jsem, že něco skrývá.
„Dobře,” řekl sevřenými zuby, stále s úsměvem do sálu, když nás vyzval, abychom šli do šatny. Tam nám vysvětlil, že nemáme dělat scény. „Cíl: nezaplést se do dluhů, které jsme nezpůsobili,” ozval se Ivo. V té místnosti s tmavým dřevem a psacím stolem, do kterého se odráželo okno, položila Celina na stůl stránky plné čísel.
Podívala se na otce přímo do očí. „Odpočinu si, až přestanu mít strach, že mě zatahuješ do cizích dluhů. ”
„Nepleť do toho,” řekl tvrdě. Ale už bylo pozdě.
Kopii jsem schovala do vnitřní kapsy kabelky. Celina nám před odchodem vložila do ruky adresu notáře. Do banky jsme šli hned. Venku vítr udeřil do tváře a přinesl vůni výfukových plynů.
Mirela přišla do kuchyně s šálkem čaje a Ivo vešel za ní. „Půjdeme na obecní úřad do místnosti, kde se dřív konaly sousedské mediace. ”
Usmála jsem se, i když mi nebylo do smíchu. Jen jsem přikývla.
Celina nás na schodech dohnala a vložila mi do ruky papír s podpisy. Dokument jsem opatrně schovala do tašky. „Přinesl,” řekl Leonard, aniž by se na mě podíval přímo do očí. Kopie, všechno, co měl, a dopis do banky, už odeslané k podpisu.
Pak přišla ta věta, na kterou jsem čekala roky. „Omlouvám se ti, Mirelo, za to, že jsem postavil tvoji matku do špatného světla a za to, že jsem vás chtěl vtáhnout do svých věcí. ”
Ale omluva nestačí, když je napsaná na papíře, který podezřele připomíná ten, co jsem viděla schovaný v jeho tašce před týdnem.
