Denisa stála před vstupem do metra na náměstí Republiky a držela telefon u ucha, jako by žádala o sklenici vody. „Pošli mi 50 000, vrátím ti to v pondělí,“ řekla klidně. Lucie se nadechla, ale Denisa pokračovala dřív, než stačila odpovědět. „Past je, když někomu podstrčíš dokumenty do cizí kabelky.
Na pohřby, do divadla, k lékaři. To je past. “
„Říct Pavlovi pravdu a vtáhnout ho do vyšetřování,“ namítla Lucie. Denisa se usmála.
„Ty jsi sáhla do kabelky mámy. “ Ta věta dopadla do místnosti tvrdě. „Někteří lidé chtějí pravdu jen do chvíle, než je natočená. “
„Takže přiznáváš, že jsi do toho zapojená?
“ zeptala se Lucie. Denisa si pohrávala s telefonem. „Pavlovi nezbývá nic jiného, než se rozhodnout. Nevěřím, že si vybere tebe.
“
Lucie cítila, jak jí tuhne žaludek. Pavel stál u bočních dveří, které vedly do servisní chodby. Jeho hlas ji vrátil do místnosti. „Nezatahujte mě do svých dluhů.
“
Lucie věděla, že dveře otevřely do další místnosti. Na obrazovce telefonu naskočila poslední zpráva odeslaná před 20 minutami. „Ne do hrudi, do břicha. “ Když přišla, nehledala text, hledala jméno odesílatele.
Nikdo o nich nepíše do životopisů. Žena z útvaru dostala hlášení do sluchátka. „Kamery z městského okruhu, okamžitě. “
Lucie zavřela prsty do pěsti.
Pavel se prudce podíval do tmy. Dívala se před sebe, jako by tam stál. Zavolala jeho stav do vysílačky. Pak odešla do médií balíček.
Žena z útvaru dala pokyn do sluchátka. „Poprvé před třemi týdny přišel do butiku. “ Okamžitě mluvila dál. „Potřebuji do serverovny.
“
Pavel sáhl do kapsy a vytáhl prasklé pero. Vzal její ruku a položil jí klip do dlaně. Přesto se jí zdálo, že kráčí hlouběji do tmy. Vlezla do podhledu.
Na konci šachty byl větrací otvor do technického patra. Dveře do serverovny byly na konci. Elektrický impuls do Racku. Opatrně udělala krok do místnosti.
Třetí, odemkne dveře do tvého starého života. Pavel se ozval do linky. Nevrazila do něj silou. Vávra jí udeřil ramenem, narazila zády do serverové skříně.
Lucie sáhla do dlaně. Pak ji vzal do náruče. Pavel klekl naproti ní, aby ji viděl do tváře. Do telefonu se dobře přepisuje minulost.
Žena z útvaru dostala do sluchátka hlášení. „Já jsem ji do toho zatáhla. “ Vyšli ze zasedačky do temné chodby. „To vede jen do kabelového prostoru.
“ Dopadl jí do dlaně a ostrá hrana jí rozřízla kůži. „Transakce uzavřena, krize převzaty do zajištěné úschovy. “
O týden později odjela do Plzně. Během oběda pan Novotný nalil vodu do sklenic.
Lucie se usmála, ale oči jí zůstaly studené. Denisa se mezitím dívala z okna, jako by sledovala něco, co nikdo jiný neviděl. „To ještě není konec,“ řekla tiše. Lucie položila telefon na stůl.
„Vím. “
Venku začalo pršet. Pavlův klip ležel na stole mezi nimi, malý kus kovu, který změnil všechno. Zvedla ho a schovala do kapsy.
Nikdo nepromluvil. Stačilo to.
