Seděl jsem v nemocničním pokoji, obvázaný a znehybněný, a snažil se zpracovat slova, která mi doktor právě řekl. „Budete potřebovat ještě aspoň jednu operaci, možná dvě,“ řekl a já jen mlčky přikývl. Pak přišel Owen, jeden z mladších inženýrů, a řekl něco o tom, že jsem byl jediný, kdo se zranil. “To nedává smysl,” zamumlal jsem, ale on jen pokrčil rameny a vyhýbal se mému pohledu.
Věděl jsem, že mi něco tají. Pracoval jsem ve stavebnictví dost dlouho na to, abych poznal, když mě někdo krmí slámou.
