„Nikdo přece nečeká, že bys chtěl farmu, že?” zeptala se mě sestřenice u notáře, když babiččina závěť přiřkla čtyřmilionovou farmu tomu z vnoučat, kdo pojmenuje každý strom, který kdy zasadila….
Závěť četli dvakrát, protože na to nikdo z nás zpočátku vůbec nezareagoval. Ne ze šoku, ale ze slušnosti. Bylo nás jedenáct kolem stolu v místnosti nad spořitelnou a můj bratranec Tarquin měl před sebou blok, do kterého si zatím nenapsal jediné slovo. Když notář došel na konec věty, nastala asi čtyřvteřinová pauza a pak Tarquin … Read more