Seděla jsem nad prací, když mi máma zavolala s roztřeseným hlasem: „Bolí mě na hrudi, zlatíčko, potřebuju tě.“ Nechala jsem všeho, vzala si nečekané volno a letěla přes půl republiky. Jenže když…
Seděla jsem nad tabulkami, když mi zabzučel telefon. Máma. Ten zvuk jsem znala až příliš dobře – rodina nevolala jen tak. Nikdy nevolala, aby si popovídala. Volala, když něco potřebovala. „Karolínko, není mi dobře,“ zašeptala do telefonu. „Točí se mi hlava a bolí mě na hrudi. Táta je v práci a já jsem tu sama. … Read more