Můj otec stál u soudní lavice, ukázal na mě prstem a řekl: „Všechno, co ten děda vlastnil, je moje. Ta holka to nezvládne, je duševně nemocná.“ Moje matka seděla vedle něj a přikyvovala, na tváři…
Dusný vzduch v soudní síni se dal krájet. Přesně do této chvíle jsem ale mlčel a čekal. Stála jsem tu jako někdo, koho celá tahle válka vůbec netýká, i když se rozhodovalo o celém mém životě. Můj otec stál vzpřímeně u lavice svědků a s arogantním úsměvem prohlásil: „Všechno, co ten děda vlastnil, je moje. … Read more