V den svatby své sestry jsem stála u zadní stěny v šatech o číslo větší, zatímco ona plula uličkou v těch mých – přešitých, s perlami a křišťály, které si na sebe nechala navléct, jako by to bylo…
Měla to být oslava. Ve vzduchu byla cítit vůně růží a chamtivosti. Cinkot křišťálových skleniček, šepot drahého smíchu, jazz, který tančil mezi lidmi oblečenými jako královská rodina. A já jsem stála u zadní stěny, neviditelná, v šatech o číslo větší a vypůjčených podpátcích. „Miláčku, překážíš,“ zašeptala matka skrz zuby, když jsem se k ní otočila. … Read more