Seděla jsem naproti němu a držela v ruce obálku, kterou mi podal jako poslední dík. „Ty tvoje čisté ruce nás jednou pohřbí,“ řekla jsem mu tenkrát. Smál se, ale viděla jsem, že se mu láme hlas….
„Tohle patří vám. “ Aleš položil obálku na okraj stolu. Ne jako šéf zaměstnankyni, spíš jako člověk, který si pozdě uvědomil, kolik let někomu děkoval jen napůl. Já vám jsem opravdu vděčný. Faktury, smlouvy, rozpočty, termíny, které jsem si pletl a které jste za mě hlídala. Vy jste držela tu část podniku, kterou jsem já … Read more